Regenerace po porodu z vlastní zkušenosti. Zpověď plná témat, o kterých se příliš nemluví

Začátek šestinedělí bez nadsázky patřil k nejhorším obdobím mého života. Mimo nečekaných komplikací přičítám vinu tomu, že jsem na toto období nebyla dostatečně připravená.

Když se žena připravuje na těhotenství, porod a dítě, naráží na mnohá témata, nad kterými se na internetu vedou horlivé diskuse, takže určitě nikomu neuniknou…  Ale pak je několik nepříjemných témat, o nichž se zas tak často nemluví.

Že budu krvácet, že možná budu mít nějakou tu jizvu, že budu nevyspalá a že je dobré mít navařený vývar v mrazáku, to bylo asi tak všechno, co jsem o šestinedělí věděla. Netušila jsem, jak velkou hloubku v sobě tyto zdánlivě jednoduché informace ukrývají.

Teď, když mám za sebou doslova příšernou zkušenost s šestinedělím, naprosto rozumím proč. Jsou to vyloženě hnusná témata. Nikdo o nich nepíše. Kdo by také chtěl psát o spoustě krve, bolesti, potu a slz? Všichni se stydí.

Na rozdíl od porodu, z něhož se už dávno stalo téma i pro muže, problematika raného šestinedělí i ve dvacátém prvním století zůstává zahalena jako tabu, které se často ani k prvorodičkám před porodem nedostane. Mnoho z nich si v posledních týdnech těhotenství přeje mít už porod za sebou. Jsou pak překvapeny, jak rychle se jim rozplynou naivní představy, že po něm bude všechno lepší.

Moje zkušenost mě motivuje tohle změnit. Průběh šestinedělí je samozřejmě značně individuální, nicméně s vědomím toho, že některé části mého příběhu zas až tak mimo průměr nejsou, chci vám pomoci připravit se na realitu takovou, jaká je. Beze studu.

Své zkušenosti jsem porovnala s knihou uznávané porodní asistentky Ingeborg Stadelmann Zdravé těhotenství a přirozený porod, jejíž podrobné kapitoly o šestinedělí mohu vřele doporučit.

Pocit prázdnoty

Když mé dítě usnulo a trochu ze mě opadla počáteční euforie, první, co jsem si v porodnici na oddělení šestinedělí uvědomila, byl pocit divné prázdnoty v břiše. Vlastně ne prázdnoty, cítila jsem, jak se mi tam svíjejí střeva, jak to v nich kručí a bublá.

Naopak mě překvapilo, že jsem vůbec necítila svůj močový měchýř, i když se později ukázalo, že byl neuvěřitelně plný.

Věděla jsem, že někde uprostřed je děloha, koule plná krve, která právě vynakládá velké úsilí na to, aby se smrštila do své původní velikosti. Ale nevěděla jsem, který z těch neklidných, převalujících se orgánů to je.

Všechno se to v mých útrobách mlelo, nic nemělo své místo. Jako by uvnitř mého břicha byl samostatný vesmír, kde se orgány pohybují ve stavu beztíže. Břicho bylo měkké jako nikdy předtím. Divný pocit. Jako bych s bříškem přišla o svoji vnitřní jistotu, o vnitřní řád svého těla.

Co nejčastěji ležte na břiše

Tenhle pocit mi částečně pomohla překonat sestra z oddělení fyzioterapie, když mi poradila, abych si co nejčastěji lehala na břicho a ideálně, abych si ho ještě podložila polštářem.

Zpočátku jsem k tomuto „cviku“ neměla příliš velkou důvěru, bylo nepřirozené najednou zatížit část těla, kterou jsem se v předchozích devíti měsících snažila za žádnou cenu nezalehnout. Měla jsem strach mimo jiné proto, že při každém přetočení se na břicho ze mě vyteklo překvapivě velké množství krve.

Ale i to mělo své blahodárné účinky: postupně jsem získala pocit, že vím, kde to břicho mám. A to je opravdu k nezaplacení. S každým dnem, kdy jsem si zvykala, že své břicho můžu bez obav pořádně zmáčknout, jsem se cítila jistější. Přinejmenším jsem se mohla snadněji pohybovat.

Později jsem se dočetla, že podle Ingeborg Stadelmann má poloha na břiše také pozitivní efekt na hojení poraněné nebo nastřižené hráze a dále na uvolnění bederní páteře, která byla dlouho ztuhlá kvůli jednosměrné zátěži bříškem.

Zavinování dělohy

V břiše se všechno hýbe mimo jiné tím, jak děloha pokračuje v kontrakcích. Poporodní stahy nejsou už tolik citlivé jako ty porodní, já jsem je téměř nevnímala.

S každým dalším porodem je však žena bude cítit víc a budou i bolestivé. V průběhu šestinedělí se díky stahování děloha zmenší na původních 7-10 cm a usadí se zpátky dolů ke sponě stydké.

Očistky (lochie)

S krví v průběhu šestinedělí z dělohy odchází také kousky sliznice, krevní sraženiny, zbytky blan a plodových obalů. V prvních dnech je krev jasně červená, protože odtržení placenty způsobilo poranění stěny dělohy, která stále slaběji krvácí.

Po několika dnech už je barva očistků hnědá; odtéká to, co se nahromadilo v děloze. Podle Stadelmann obvykle žena ztratí 200-500 ml krve. Když jsem si představila, kolik je 500 ml tekutiny, měla jsem obavy, že jsem určitě po tolika dnech krvácení musela ztratit víc.

Ale nebyla to pravda. Zkuste si pro představu vylít 500 ml vody na vložku a zjistíte, že se vám to jen zdálo. Přesto, začne-li po několika dnech výtok nečekaně sílit nebo naopak dojde k zástavě odtoku očistků, měla byste se poradit s lékařem.

Nástřih nebo poranění hráze

Dokud jsou očistky jasně červené, je vhodné používat silné poporodní vložky a síťované kalhotky, které jsou prodyšnější než klasické. Zvlášť pokud máte sešitou hráz, je potřeba stehy občas nechat větrat.

To se snadno řekne, ale hůř praktikuje. V porodnici mi do pokoje bez zaklepání vstupovali doktoři, sestry i uklízečky, takže se člověku do sundávání kalhotek moc nechce. I doma se ženy často stydí – před partnerem, ale často i před sebou samotnou! Pak ale naříkají jizva začne pálit. Nejlepší, co žena může udělat, je chodit doma v sukni a při sedání používat jednorázovou podložku.

Jizvu je potřeba také pravidelně omývat, ideálně po každé toaletě. A to mýdlem s nízkým pH. To je v praxi s miminkem velmi náročné dodržet, ale i zde platí, že toto opatření výrazně snižuje bolest.

Od bolesti na chvíli uleví studená sprcha, na delší dobu pak horká napářka s arnikou. Mnoho žen si také chválí dubovou kúru, ale mně pomohla nejvíce arnika. Léky proti bolesti jsem díky ní nepotřebovala.

Jizva po císařském řezu

I v případě, že bolest není silná, pro dobré zhojení jizvy by žena měla minimalizovat chůzi a sezení. Znamená to přijmout pomoc od partnera nebo blízkých osob a vyvarovat se fyzické námahy, tedy co nejvíce ležet a nezvedat nic těžšího než novorozence. Po vytažení stehů a při správném hojení může maminka začít jizvu jemně masírovat. K masáži použijte olej, opět například s výtažkem z arniky.

Nepříjemné je, že jizva výrazně zabolí při každém kýchnutí, zakašlání i hlasitém smíchu. Jizvu po sekci si při smíchu můžete přidržet rukou, pomůže to zmírnit napětí v ní. S jizvou po nástřihu v tomto případě neuděláte nic.

Pánevní dno

Je naprosto normální, že při zakašlání a smíchu také ženám po porodu často uniká moč. Mohou za to oslabené svaly pánevního dna, které byly během porodu vystaveny extrémnímu napětí.

Proti inkontinenci pomohou Kegelovy cviky. Začít s nimi je ale vhodné až po pár dnech, dle Stadelmann až poté, co se ženě v pánevním dnu obnoví „dobrý cit“. Do té doby je opravdu dobré co nejvíc ležet, neboť ve vzpřímené poloze na pánevní dno tlačí stahující se děloha, která je stále ještě dost těžká – v době porodu váží okolo 1 kg.

Nezvětšujte si diastázu

Těžké bříško v posledních týdnech těhotenství tlačilo nejen na pánevní dno, ale také na břišní svaly. K jejich rozestoupení přispěly i hormony, které způsobují, že vazivo v celém těle se před porodem povolí.

Diastázu je možné najít pohmatem. Když vleže na zádech nadzvednete hlavu, jednotlivé svaly pod kůží nahmatáte. Je-li uprostřed prohlubeň, do které strčíte často i několik prstů, nejspíš jde o diastázu. Jde také ale o to, jak je hluboká a citlivá na dotek. Pokud máte pocit, že si saháte až na střeva, doporučuji vyhledat fyzioterapeuta.

Postupem času se svaly samy začnou vracet k sobě. Aby se však vrátily úplně do původní pozice, někdy potřebují trochu pomoci vhodným cvičením. Vhodné jsou jen jemné cviky, při kterých zatnete břicho tak, aby zůstalo co nejvíc ploché.

Zhruba měsíc po porodu můžete pomalu začít posilovat šikmé břišní svaly. Přímé břišní svaly ale až později, dle doporučení oddělení fyzioterapie ÚPMD Podolí až tři měsíce od porodu.

Ani v té době nejsou vhodné jakékoli cviky. Měla byste se vyvarovat přetěžování sklapovačkami a vůbec všemi cviky, při kterých se vám na břiše objeví „vypouklá boule“. To je známka, že vaše cvičení nepomáhá břišním svalům k sobě, naopak ještě prohlubuje diastázu!

Celé tělo bolí

V důsledku diastázy vás mohou bolet záda v oblasti bederní páteře. To může být ještě horší tím, jak neustále nosíte dítě a držíte ho křečovitě v polohách, které jsou vám nepřirozené.

Při kojení se hrbíte nebo rotujete páteří, při nošení miminka zvedáte jedno rameno víc než druhé. Nosíte-li miminko stále jen na jedné straně, může to vést ke vzniku asymetrie ve vašem těle nebo například k zánětu šlach na dané ruce.

Nošení dítěte aneb těla maminky a dítěte jsou stále ve spojení

Pokud po šestinedělí přetrvávají bolesti jakékoliv části těla, neváhejte se obrátit na fyzioterapeuta. Ideálně si najděte takového, ke kterému můžete přijít i s miminkem, aby se na něj stručně podíval také a řekl vám, zda je u něj všechno v pořádku.

Nezapomínejte, že pokud vás bolí nějaká část těla kvůli špatnému nošení dítěte, je pravděpodobné, že špatné nošení pocítí i ono na svém těle. Nejen, že ho může něco bolet a může být kvůli tomu plačtivější. Špatné držení v raném věku může nevratně ovlivnit jeho fyzický vývoj.

Spánek nadevše

Zásadní doporučení, které se mně bohužel nepodařilo příliš dodržet, je: když dítě spí, spěte také. To je důvod, proč mé šestinedělí bylo křest ohněm.

Pro co nejhlubší regeneraci všeho, co tu bylo zmíněno, je jeden společný jmenovatel, a tím není nic jiného než duševní pohoda. Té bez dostatku spánku dosáhnete jen stěží.

Proto se nesnažte mít doma pořádek, nesnažte se vařit, uklízet ani hostit návštěvy. Přijměte pomoc a zůstávejte v posteli, jak jen to jde. Návštěva je od toho, aby vám přinesla jídlo a vynesla odpadky. Předem si domluvte s blízkými, jakou konkrétní činností vám mohou pomoci. Je velmi důležité, aby dělali jen to, co vám opravdu pomůže.

Když budete mít jistotu, že se o nic jiného než o miminko a sebe nemusíte starat, snáz si najdete klid. K regeneraci potřebujete čas. Dopřejte si ho a zalezte do postele.

Podaří-li se vám dostatečně dlouho nevylézt, uvidíte, že zpětně se vám bude zdát, že jste byla hned fit. Dobu, která uplynula mezitím, a to, jak vás celé tělo bolelo, až překvapivě rychle zapomenete. Krev, pot a slzy vám ve vzpomínkách překryjí krásné chvíle s vaším miminkem.