„Jsou tam dva!“ Když tohle zazní z úst gynekologa při první těhotenské návštěvě, která se provádí obvykle od 8. týdne těhotenství, nemusí to ještě znamenat, že se narodí vícerčata. Překvapivě velké procento vícečetných těhotenství se během prvního trimestru samovolně zredukuje. Zánik jednoho z plodů během prvního trimestru těhotenství se nazývá syndrom mizejícího dvojčete.
První trimestr je jen zkouška
V prvním trimestru dochází ke spontánnímu potratu celkově cca u 10-20 % těhotenství. Při vícečetném těhotenství je riziko potratu některého z plodů bohužel ještě vyšší; uvádí se, že syndrom mizejícího dvojčete potká zhruba třetinu žen, které počaly dva plody, a dokonce polovinu žen, v jejichž děloze se nacházely tři a více plodů.
Stává se tak zpravidla z důvodu vrozených a vývojových vad plodu nebo z důvodu vady placenty.
Je tedy dobré v prvním trimestru nepokládat graviditu za definitivní, hned nepořádat bujaré oslavy a počkat, až se třetí měsíc těhotenství přehoupne, neboť s jeho koncem výrazně klesá riziko potratu, a to z desítek na jednotky procent.
Dojde-li k zániku jednoho z plodů při vícečetném těhotenství později než v prvním trimestru, už se taková situace nenazývá syndromem mizejícího dvojčete.
Raději nevědět
Pokud se těhotná ke gynekologovi poprvé dostaví až na konci prvního trimestru, nemusí se vůbec dozvědět, že původně čekala dvojčata nebo jiná vícerčata. Ztráta plodu v raných týdnech těhotenství může proběhnout takřka bez povšimnutí. Zaniklý plod se během několika týdnů vstřebá do placenty.
Anebo z těla těhotné odejde při slabém krvácení, čehož si žena zpravidla všimne. Ne vždy to musí naznačovat syndrom mizejícího dvojčete, ale určitě je při krácení namístě navštívit gynekologa co nejdříve.
Pokud gynekolog, který dříve viděl v děloze plody dva, potvrdí, že jeden schází nebo u něj nenachází srdeční ozvy, a zároveň odhalí pokles hladiny hormonu hCG, jde o syndrom mizejícího dvojčete.
Jak se s tím vyrovnat
Je potřeba uvědomit si, že první trimestr opravdu není žádnou zárukou šťastného konce gravidity, a brát jako dobrou zprávu, že alespoň jeden plod zůstal naživu. Pokud by na začátku byl plod jen jeden, byla by jeho ztráta i celkovou ztrátou těhotenství. V tomto případě žena může brát jako štěstí v neštěstí, že její gravidita tím nekončí. Po prožití smutku je potřeba vědomě pozornost zaměřit na to, aby žena byla k sobě co nejvíce laskavá a opatrná, a dopřála tak co nejlepší podmínky k vývoji tomu plodu, který v sobě nosí. Jinými slovy je dobré hledět na to, co je, a ne na to, co bylo. Není to vůbec jednoduché, ale je to cesta, jak překonat nastalou změť emocí.
