×
JenProTěhotné.cz

Kordocentéza, neboli vyšetření pupečníkové krve, očima pacientky. Jak se liší od amniocentézy?

Kordocentéza

Vzpomínám si, že když jsem se po pozitivním prvotrimestrálním screeningu rozhodla podstoupit odběr plodové vody neboli amniocentézu, všichni mi říkali: „Amniocentéza je top vyšetření genetických vad – budeš mít jistotu.“

Úzkostlivě jsem zvažovala, zda toto vyšetření podstoupit, kvůli cca 1% riziku potratu, které s sebou zabodnutí jehly do mého břicha za účelem odebrání plodové vody nese. Úzkostlivě jsem také po vyšetření dodržovala všechna doporučení pro snížení tohoto rizika – pro klidový režim a dostatek odpočinku jsem zrušila veškeré své plány a vzala si dovolenou.

To jsem však ještě netušila, že i z amniocentézy mohou přijít nejasné výsledky a může mě čekat něco mnohem horšího. Kordocentéza. Genetické vyšetření vzorku pupečníkové krve.

Šok z výsledků amniocentézy

Na rozhodnutí, zda ji podstoupit, nebo ne, bylo žalostně málo času. V momentě, kdy mi oznamovali výsledky z amniocentézy, už pro mě v Podolí měli předem zablokovaný termín na kordocentézu – stačilo k ní dát souhlas. Souhlas s čím?

Procento sem, procento tam…

Všude na internetu se píše, že se kordocentéza provádí podobně jako amniocentéza. Mnoho článků popisuje obě vyšetření tak, že člověk, který by se rozhodoval mezi nimi, by mohl mít pocit, že jde o podobnou volbu, jako kdyby řešil, zda do práce pojede vlakem nebo autobusem. U obou vyšetření se zabodne obří jehla do břicha a odebere vzorek… To jsem si už dokázala představit a říkala jsem si, že když jsem to zvládla jednou, zvládnu to i podruhé.

Ale co to riziko potratu?! Několik zdrojů psalo, že je stejné jako u amniocentézy. Jenomže ÚPMD Podolí, kam jsem měla zamířit, uvádí u kordocentézy až 2,5 %, zatímco u amniocentézy méně než 1 %. Procento sem, procento tam… Převedeno na děti, jsou to strašidelná čísla!

Později jsem pochopila, že právě pro vyšší riziko potratu se kordocentéza provádí poměrně vzácně – obvykle v případech, kdy provedená amniocentéza podala nedostačující nebo nejasný výsledek.

Jen ať už vím, na čem jsem

Po dvou měsících nejasných informací a dlouhém čekání na podstatná upřesnění už mi bylo všechno jedno a chtěla jsem hlavně nějaký konkrétní výsledek. Ten mi u kordocentézy doktorka slibovala. Takže jsem zavřela oči před riziky a podepsala souhlas s vyšetřením.

Jsem přeci připravená

„K čemu ta hospitalizace?“ říkala jsem si v duchu, když mi sdělili, že mám za dva dny nastoupit do nemocnice a že tam strávím minimálně jednu noc. Konejšila jsem se tím, že už vím, co mohu čekat, když už jsem jednu jehlu v břiše měla. Když jsem tu byla na amniocentéze, bylo hotovo za pár minut a vpich skoro ani nebolel. Myslela jsem si: to bude podobné, jen si mě potom chtějí déle kontrolovat.

Jak se kordocentéza od aminocentézy liší

To jsem se ale šeredně spletla. Kordocentéza opravdu není rutinní záležitost (na rozdíl od amniocentézy, o které se to snad ještě dá říci). Ani pro lékaře. Ne že by s ní neměli dostatek zkušeností – naprosto jsem důvěřovala v jejich profesionalitu a později se ukázalo, že právem. Ale všichni, s kým jsem se během své hospitalizace potkala, věděli, že jsem „ta paní, co jde na kordocentézu“. Nutno říct, že se ke mně chovali velmi mile a moje jméno, které předem znali i na recepci, fungovalo, jako kdyby bylo heslem pro nadstandardní přístup.

Tím, že se kordocentéza obvykle provádí v pozdějších týdnech těhotenství (obvykle nejdříve po 18. týdnu, u mě to bylo až ve 22.) než amniocentéza, není již tak snadné píchnout těhotné do břicha a netrefit při tom plod, který za těch pár týdnů stačil výrazně povyrůst a stal se už také mnohem pohyblivějším.

I proto se v mém případě jednalo vlastně spíš o malou operaci než pouhé vyšetření. Odběr pupečníkové krve se prováděl na operačním sále a trval přes čtyřicet minut. ČTYŘICET MINUT JEHLY V BŘIŠE, samozřejmě bez anestezie.

A ta jehla se hýbala. Lékař, který prováděl odběr, musel kopírovat pohyby neustále činorodého pupečníku a uhýbat z míst, kde by hrozilo, že zasáhne plod. Navíc plod bylo potřeba stlačovat na stranu do správné polohy, ve které mohl být odběr proveden. To bylo víc než nepříjemné. Pro netěhotné čtenářky a čtenáře: Představte si, že máte plný žaludek a někdo se vám o něj opře vší silou rukama tak, že ho posune o pár centimetrů na stranu, a drží ho tak celou tu dobu. Nekonečných čtyřicet minut!

Ani kordocentéza nemusí vždy vyjít

V rámci toho času mi kromě pupečníkové krve nabrali také nový vzorek plodové vody, který by byl použit v případě, že by se při vyhodnocení vzorku krve něco nezdařilo nebo pokud by vyšel pozitivní nález genetické vady.

Vstřebávání zážitku

Když mě přivezli na pokoj, byla jsem stále v šoku z toho, co se právě odehrálo. Nebyla jsem schopná se pohnout, měla jsem strach a hlavou mi běžely všechny černé scénáře týkající se výsledků právě provedeného vyšetření.

Po čase mě odvezli na kontrolní ultrazvuk, kde mi řekli, že je všechno v pořádku. Pomohli mi zbavit se nepříjemných stahovacích punčoch a nechali mě na pokoji. Usnula jsem až druhý den. Odpoledne mě pustili domů.

Výsledků jsem se dočkala po čtyřech dnech. Normální karyotyp. Obrovská úleva a radost.

Když si zpětně procházím své myšlenky, určitě nelituji rozhodnutí podstoupit kordocentézu. Kdybych se někdy znovu dostala do stejné situace, opět bych se rozhodla stejně. Po této zkušenosti už bych na odběr krve z pupečníku snad byla lépe psychicky připravená. Doufám však, že už nebudu muset tento nevítaný zážitek opakovat a nikomu ho nepřeju.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*